Muzikant Rössler vyrostl v prostředí, které hudbě přálo. Otec Josef Rössler – Rozára měl mimo celoživotní vášně pro stavbu plachetnic a jachtaření mnoho dalších, i kulturních zájmů. A tak u Rösslerových zněla hudba, především ta vážná, ale také jazz a další, nicméně řečeno s tátou Rozárou – hudba pro něj skončila u Beatles. To Jiří šel dál a postupně prozkoumal ostatní žánry, přes několik dalších desetiletí směrem vpřed se ale postupně vrátil nazpět. A to poměrně hluboko do minulosti, upoutalo ho baroko. Baroko jako umělecký směr -  stavby, obrazy, pro truhláře dokonalé řezby a nábytek, ale především hudba, která nechávala člověku nahlédnout do duchovního světa, povznášela i poskytovala útěchu v těžké době. Možná právě to v hektické a na komerci postavené současnosti oslovilo Jiřího, pro kterého se improvizace na barokní téma stala velkým koníčkem.
Od piana a kláves byl už jenom krok k touze po hře na varhany. Ty kostelní jsou pro Jiřího zatím jenom snem, ale na elektronické varhany s pedálnicí již začíná cvičit. Kdo ví, třeba si splní svůj životní sen a jednou ho uslyšíme hrát v kostele.